Problémy s otěhotněním

1/ první příběh…

Začátkem léta jsme řešily otěhotnění mé klientky. Snažila se již delší dobu otěhotnět a pořád se jí to nedařilo. Vyřešily jsme všechny možné varianty, proč se to nedaří a proč to miminko zatím nepřichází. Nakonec se jí podařilo přijít na to, že má spoustu věcí nedořešených a má ještě spoustu plánů, které byc chtěla ještě dokončit… Na konci terapie viděla i miminko, které tam někde čeká. Když se na něj naladila, přišla na to, že miminko k ní nechce, protože se bojí, že by jí překazilo všechny plány, které měla. Když si to uvědomila, brečela, ale strašně se jí ulevilo. Přišla na to, že kdyby to bylo jakkoliv, tak to zvládne a miminko jí vlastně v ničem omezovat nebude. Taky se podívala na to, že kdyby měla být tím miminkem ona, jestli by se chtěla do téhle rodiny narodit. Přišla na věci, které by jí jako miminku vadili. Pochopila, změnila nedořešené věci…… přestala mít strach…. a hlavně přestala "závidět" těhotným a naučila se jím to "přát".....Před časem psala, že je těhotná :) :) :)

 

2/ druhý příběh…

S klientkou jsme při konzultacích otevřely Pandořinu skřínku. Postupně jsme zpracovaly všechny obavy, strachy… V danou chvíli to bylo pro klientku sice nepříjemné, ale postupně se jí začalo ulevovat. Byla úžasná, pustila všechny staré přesvědčení a výsledek nenechal na sebe dlouhou čekat.

 

Ref.  Milá paní Adlová, moc děkuji za podporu a povzbuzení. Souhlasím s Vámi, že je to v hlavě a že spoustu věci si „objednáváme“ sami, ať už vědomě či nevědomě. Stále se snažím si v duchu procházet všechny své obavy a nejistoty, které by mohly mít vliv na opakované nezdary.

Mám pocit, že vědomě si to přeji moc a těším se na to. Nepochybuji o tom, že by se miminko měla báječně a mělo skvělé podmínky a že náš život by to obohatilo.

Je ale pravda, že se nemohu zbavit pochybností s ohledem na náš věk, i když v něčem je dle mého názoru spíše výhodou, je tady to fyzické omezení, moje únava z léků, na těle cítím stále více vliv medikace …

Co se týká možného omezení mého z pracovního hlediska, někde v podvědomí to tam možná je stále, ale měla jsem pocit, že toho jsem se už zbavila, protože vím, že partner se o nás všechny, včetně mé dcery postará. Je ale pravda, že porod mé dcery byl náročný, rodila jsem 12 hodin a nakonec ji tahali kleštěmi, byla jsem hrozně vyčerpaná a je možné, že jsem si řekla, že už nikdy … měla jsem pocit, že jí nevytlačím, a že umřu buď já nebo ona…